Blitzkrieg

 

1939

 

- 26. ledna Frankova povstalecká vojska dobyla Barcelonu.

 

- 15. března Německo okupovalo v časných hodinách zbytek okleštěného Československa a o den později vyhlásil Adolf Hitler z Pražského hradu nad celým územím tzv. Protektorát Čechy a Morava.

 

- 23. srpna byla podepsána v Moskvě sovětsko-německá smlouva o neútočení - pakt Molotov-Ribbentrop.

 

- 1. září napadlo Německo Polsko (plán „Weis“). Začala Druhá světová válka.

Hrdá a sebevědomá polská armáda, které však disponovala zastaralou technikou a výstrojí byla poražena během několika týdnů (27.9. kapitulovala Varšava). K rychlé porážce Polska přispěla i pasivita Francie a Velké Británie, které sice již 3.9. vyhlásily válku Německu, ale místo rozhodných úderů na západní hranici Německa se fakticky zmohly jen na ostrá slovní prohlášení. Navíc 17.9. obsadila  Rudá armáda východní část Polska.

 

- 30. listopadu Sovětský svaz napadl Finsko. Tuhé boje v kterých Sovětský svaz utrpěl velké ztráty trvaly až do března roku 1940 a skončili podepsáním mírové smlouvy ve které Finsko podstoupilo SSSR Karelskou šíji s městem Vyborg. SSSR bylo za toto finské dobrodružství vyloučeno z Organizace národů.

 

 

1940 

 

- 9. dubna Německé ozbrojené síly obsadily Dánsko a hlavní norské přístavy. Norské království na rozdíl od Dánska odmítlo německé ultimátum a postavilo se na odpor, zároveň požádalo V. Británii o pomoc. 10.4. se britské námořní a letecké síly poprvé střetly s němci o norský přístav Narvik. Koncem dubna bylo Norsko definitivně poraženo a 5.5. norský král Haakon VII. je nucen odejít do londýnského exilu.

 

- 10. května Německo zahájilo svůj útok na západ (plán „Gelb“). V 5.35 hod. Německo přepadlo bez vyhlášení války Nizozemí, Lucembursko a Francii. Operace byly zahájeny hromadným nasazením výsadkových sil, které zvláště v Holandsku zaznamenaly veliký úspěch při obsazování mostů a letišť, bombardováním holandských a belgických měst a masivním útokem obrněných formací. Po prvním týdnu operací kapitulovalo Nizozemí a belgická armáda byla vytlačena z její hlavní obranné pozice na Albertově průplavu. Na jižním úseku německého útoku se Kleistova 12. armáda přehnala přes Ardeny a již 13.5. dva její obrněné sbory přešly řeku Másu . V této části fronty byl vytvořen široký průlom mezi dvěma francouzskými armádami, kterým si ihned začaly razit cestu německé tankové klíny směrem k lamanšskému kanálu, kam dorazili již 21. 5. Část francouzské armády a britské expediční jednotky byli tímto obchvatným manévrem odříznuty a uvázli v severní Francii v tzv. „Dunkerské kapse“.

 

- 28. května až 4.června, byla Britská vojska před zraky německé armády úspěšně evakuována přes kanál z přístavu Dunkerque.

 

- 5. června začala samotná bitva o Francii. Německé jednotky překročily řeky Somme a Aisne a i přes počáteční tuhý odpor francouzské armády rychle postupovaly vpřed. 14.6. německá armáda vstoupila do Paříže, z které již 11.6. uprchla francouzská vláda.

 

10. června Itálie vyhlásila válku Francii a Velké Británii a ihned zahájila vojenské akce v oblasti francouzsko italské pohraničí línie.

 

- 17.června  francouzská vláda požádala o příměří a již 22.6. v Compiegne, na stejném místě kde Německo v roce 1918 přijalo z rukou francouzského maršála Focha svou porážku, přijala francouzská delegace podmínky kapitulace. Francie byla rozdělena na dvě části, přičemž jižní část si mohla zachovat částečnou autonomii s vládou ve Vichy.

 

- 28. června Rumunsko na nátlak Sovětského svazu podstoupilo Besarábii a severní Bukovinu, 6.8. anektoval Sovětský svaz Estonsko, Litvu a Lotyšsko.

 

- 10. července silnými leteckými  nálety 2. a 3. luftflotte na pozemní cíle v jižní Anglii začíná „bitva o Británii". Německé bombardéry se snažily především v první fázi zničit britská letiště a hlásný systém. Po velkých ztrátách se Luftwaffe uchýlila k nočnímu bombardování velkých měst a hlavní metropole. Cílem leteckých operací německé Luftwaffe bylo ovládnutí vzdušného prostoru nad Anglií a tím vytvoření předpokladu pro německou invazi (operace Seelöwe). 15. 9. Zlomový den „bitvy o Anglii“; v tomto dni stihači RAF sestřelili 56 německých letadel. Stíhací letci Royal Air Force v  boji o přežití „Ostrovů“ obstáli. I přes pokračující těžké noční nálety bylo koncem října jasné, že pokus letecky ochromit obranu Británie ztroskotal, k německé invazi nakonec nikdy nedošlo. V řadách britské RAF bojovalo mnoho zahraničních pilotů a i dvě československé stíhací perutě (310., 312.squadron).

 

-13. září začátek války v severní Africe. Italská vojska vedená maršálem Grazzianim zaútočila na Egypt a postoupila až k Sidi el Barrani. Odtud  začala postupovat proti hlavní obranný pozici britské armády u Marsa Mathrúh.

 

- 27 září byl Berlíně podepsán pakt tří mocností mezi Německem, Itálií a Japonskem (osa Berlín–Řím–Tokio).

 

- 28. října 8 italských divizí zaútočilo z území Albánie na Řecko. Po několika týdnech tvrdých bojů v horském terénu byla italská armáda řeckou horskou pěchotou odražena a dokonce musela čelit protiútoku řecké armády, která 21.11. dobyla albánský dopravní uzel Korča a zatlačila italské fašistické jednotky na severovýchod Albánie.

 

- 1. listopadu Britové poprvé bombardovali Berlín.

 

- 5. listopadu byl T. Roosevelt po třetí zvolen presidentem USA.

 

Během listopadu přistoupily k mocnostem Osy vlády Maďarska, Slovenska a Rumunska.

 

- 9. prosince  britská vojska pod velením gen. Wavella přešla v severní Africe do protiútoku. Během následujících dvou měsíců postoupily britské jednotky o více jak 300 km a dobyly Benghází v Libyi. Britská armáda zajala 133 tis. Italů, zatímco vlastní ztráty činily pouze 600 mužů.

 

 

1941

 

- 11. února se na žádost o pomoc italského diktátora Mussoliniho vylodily v libyjském Tripolisu první jednotky německé Afrika-Korps vedené gen. Erwinem Rommelem. Ta se skládala na počátku jen z dvou tankových a jedné lehké pěší divize. K Afrika-Korps bylo přičleněno ještě 7 italských divizí. Cílem tažení bylo dobýt Egypt a obsadit Suez.

 

- 28. března bitva u mysu Matapan (Egejské moře). Italská flotila napadla britský konvoj plující do Řecka. V následujícím střetu britská Royal Navy potopila 5 italských válečných lodí sama ztratila pouze jedno letadlo.

 

- 31. března zahájily německo-italské jednotky pod vedením gen. Rommela útok proti britským silám směrem na Tobruk.  Afrika-Korps bleskově postupovala na východ a hnala před sebou 8. britskou armádu (přezdívanou „Krysy pouště“). Během 3 týdnů jednotky Osy obsadily celou Kyrenaiku (severových. výběžek Lybie), kromě silně bráněného přístavu Tobruk, který se na dlouho dobu ocitl v obležení. Od konce října 1941 se na obraně Tobruku podílel i 11.čs. pěší prapor východní.

 

- 27.března byla po vojenském puči svržena proněmecká vládnoucí garnitura. Nová vláda vedená gen. letectva Simovićem ihned vypověděla smlouvy s Berlínem a uzavřela s Moskvou smlouvu o přátelství. Původně mělo Německo v plánu dobýt pouze Řecko (operace Marita).  Avšak po těchto událostech byla  narychlo Jugoslávie zahrnuta do operačního plánu.

 

- 6. dubna začalo Balkánské tažení. Německé jednotky napadly Jugoslávii a Řecko. Útok na Jugoslávii začal

silným bombardováním Bělehradu, které paralyzovalo politické a vojenské orgány země. Zároveň na Bělehrad třemi směry útočily obrněné německé formace. I přes obtížný terén a hrdinný odpor již 10. 4.  padl Záhřeb (na druhý den proněmecké separatistické síly vyhlásily v Záhřebu samostatný chorvatský stát) a 12. 4. padl Bělehrad.

17.4. bylo podepsáno příměří. Na německé straně se jugoslávské operace účastnilo i Maďarsko, které obsadilo prakticky bez boje oblast mezi řekou Dunajem a Tisou a italská armáda, která útočila na Dubrovník, kam však dorazila až o hodinu později než jeden německý prapor.

Útok na Řecko probíhal dvěma směry. První skupina útočila na Soluň, obešla Metaxovu linii a obklíčila čtyři řecké divize. Mezitím se v Řecku vylodil britský expediční sbor pod vedením gen. Wilsona, který však jen stačil na zpomalování německého postupu. Druhý útok byl veden na jih Řecka směrem na Flórinu. Britské jednotky sváděli v oblasti hory Olymp a Thermopyl ústupové boje a pak se za neustálých útoků Luftwaffe stáhly směrem na Peloponés, kde byly evakuován britskou Navy. 21.5. řecká armáda kapitulovala. Ve dnech 20.- 30. 5. němečtí výsadkáři dobyli a obsadily ostrov Kréta.

 

- 11. května Hitlerův zástupce Rudolf Hess na vlastní pěst odletěl do Skotska, aby se zde pokusil o smír mezi V. Británií a Německem. R. Hess byl zatčen a po celou dobu války byl vězněn na Ostrovech.

 

- 27. května je v Atlantiku potopena největší německá bitevní loď  Bismarck, která o šest dní dříve potopila pýchu britské admirality bitevní loď Hood.

 

- 22. června v 3.15 hod vojska nacistického Německa a jeho satelitů napadají Sovětský svaz (zahájení operace „Barbarossa“). Celkem 3 300 000 vojáků, 50 000 děl a  3 500 tanků za podpory 3900 letadel se valí třemi směry do Stalinova impéria. Skupina armád „Nord“, které velí von Leeb útočí v baltické oblasti směrem na Leningrad. Přes oblast Ladožského jezera současně postupují finské jednotky. Na jih od skupiny armád „Nord“ postupuje nejsilnější skupina armád „Mitte“ pod velením von Bocka směrem na Minsk, Smolensk a Moskvu. Nejjižněji operuje skupina armád „Süd“ vedená von Rundstedtem podporovaná Rumunskými, Maďarskými a Italskými jednotkami. Jejím operačním cílem je Kyjev.

I pře tvrdý odpor na mnoha místech v pohraniční oblasti (hrdinná obrana Brestu až do 20. července) se sovětská obrana pod tlakem agresora rychle rozpadla. Německé tanky si tak jako v předcházejících taženích za pomocí střemhlavých Štuk rychle razily cestu vpřed. Ve velkých obkličovacích manévrech uvázli statisíce sovětských vojáků a velké množství techniky.Již na počátku července německá vojska obsadila Litvu, velkou část Lotyšska, západní části Běloruska a Ukrajiny a pronikla až k Západní Dvině.

 

- Od poloviny července začínají boje o přístupové cesty do středních oblastí Sovětského svazu. Postup již není tak rychlý a odpor Rudé armády sílí. Na severu, necelých 150 km od Leningradu se  musí před Volkovem von Leebovi jednotky zastavit a podstoupit těžké boje na březích Ilmeńského a Pejpuského jezera. Ve střední části u Smolenska zas německé jednotky čelí protiútoku jednotek gen. Timošenka. Boje trvají 3 týdny a jsou nasazeny na obou stranách velké tankové síly. Na jihu Kleistovi obrněné divize podstupují tvrdé boje na okraji Kyjeva.

Na konci srpna Hitler mění hlavní směr útoku - místo dobytí Moskvy má nyní prioritu severní a jižní směr. Do konce září nacisté obsazují Smolensk, Dněpropetrovsk, Kyjev a dokončují blokádu Leningradu (blokáda bude trvat 900 dnů).

 

- 14. srpna je na křižníku poblíž Newfoundlandu podepsána Atlantická charta (zničení fašismu, poválečná organizace světa, obnova práv porobených národů, hospodářská spolupráce atd.) mezi brit. premiérem W. Churchillem a americkým prezidentem F.D. Rooseveltem. V září přistupuje SSSR – vzniká tzv. Velká trojka.

 

- 27. září přichází do Protektorátu Čechy a Morava R. Heydrich. V mnoha okresech je zavedeno stanné právo,  662 osob je popraveno a Generál Eliáš je zatčen.

 

- 28. září nacisté v Babim Jaru v blízkosti Kyjeva povraždili 34 000 židů.

 

- 30. září němci zahajují generální útok na Moskvu (operace Tajfun) – generalitě se podařilo přimět Hitlera aby obnovil útok směrem na Moskvu. Sovětské obrané pozice byli rychle proraženy. Guderianův obrněný sbor útočí na pravém křídle přes Brjansk, Orel a Tulu na Moskvu od jihu. Hothovy a Hoepnerovy  obrněné sbory od severu a jihu útočí na Vjazmu, v obrovském kotli uváznou čtyři sovětské armády! Cesta na Moskvu je volná. Gen. Žukov vrhá své poslední zálohy na sever a jih od Moskvy. Guderian se i přes prudké protiútoky sovětských tanků dostává až k okraji Tuly. Na severu Hothovy jednotky obsazují Kalinin. Náhlé zhoršení počasí (bahno) a silné protiúdery sovětské armády během října ofenzívu značně zpomalují. Ani obnovení útočných operací 15.11. nepřineslo očekávané výsledky. Kruté mrazy a tvrdá obrana postup německých jednotek, které místy dosáhly okraje Moskvy definitivně zastavily.

 

Během měsíce září a prosince úspěšně čelí Sevastopol (přístav na břehu Černého moře) několika mohutným útokům německé armády. Tuhé boje potrvají až do jeho pádu 3. července 1942. 

 

Od října Spojené státy a V. Británie poskytují Sovětskému svazu vojenský materiál a bezúročnou půjčku ve výši 11 mld. dolarů.

 

- 6. prosince za úsvitu přechází Rudá armáda u Moskvy do mohutného protiútoku. Německá demoralizovaná a vyčerpaná vojska ustupují od Moskvy v naprostém chaosu. Protiútok byl počátkem ledna 1942 završen rozbitím 38 něm. divizí, osvobozením více jak 11 tis. vesnic a měst a zatlačením německých jednotek o 100 -250 km na západ od Moskvy. Přesto se nepodařilo zničit hlavní síly skupiny armád „Střed“. První velká porážka německé armády znamená krach celé operace „Barbarossa“ i konec nadějím na rychlé poražení Sovětského svazu.

 

- 7. prosince japonská letadla ve dvou vlnách napadla flotilu Spojených států kotvící v největší námořní základně USA v Pearl Harbor. Většina válečných plavidel byla zničena. USA okamžitě vyhlašují válku mocnostem „Osy“.

 

- 8. prosince Japonci začali obsazovat Thajsko, vylodili se na Filipínách a zahájili útok proti Hongkongu. O den později se vylodili na Gilbertových ostrovech. 10.12. japonská letadla potopila u malajského pobřeží dvě britské válečné lodě (bit.loď Prince of Wales a bit. křižník Repulse).

 

- 10. prosince britská vojska osvobodila obleženou posádku v Tobruku během operace „Crusader“. Tato operace začala již 18.11. útokem na německo italské síly soustředěné na libyjsko egyptském pomezí. Britská 8. armáda utrpěla velké ztráty a kromě osvobození Tobruku nezaznamenala výraznějších úspěchů.

 

- 19. prosince Hitler převzal vrchní velení pozemních vojsk. Dosavadní velitel polní maršál von Brauchitsch odstoupil již 7.12.

 

 

 

 

E Cesta k válce 1933-1938

 

Karta se obrací 1942F

 

zpět