Spojenci na postupu

 

1943

 

- 1. ledna sovětská vojska zahájila ofenzívu, jejíž cílem bylo osvobození severního Kavkazu (útoku se účastnil Jižní a Zakavkazský front). Souběžně s probíhajícími operacemi u Stalingradu a na Kavkaze Rudá armáda přešla do útoku i na ostatních úsecích fronty. 2.1 sovětské jednotky osvobodily Velikije Luky (Moskevská oblast) a 25.1. dobyly Voroněž.

 

-2. ledna začala bitva u Búajrat al- Husúnu mezi brit. 8. armádou a německo-italskou tankovou armádou „Afrika“. Bitva trvala až do 14.1. a skončila porážkou jednotek Osy.

 

- 10. ledna přistoupila vojska Rudé armády (kapitulace byla 6. armádou odmítnuta) ke konečné likvidaci stalingradského kotle. Do 31.1. byla zničena jižní část nepřátelského uskupení. V tento den kapituloval s celým štábemi polní maršál Paulus, který byl krátce před odchodem do zajetí povýšen. 2.2. byla rozbita i severní část kotle.

Německá armáda přišla na Volze o 1 a půl milionu svých vojáků, z toho bylo pouze 91 tis. zajato. Rudá armáda od tohoto vítězství získala strategickou iniciativu, kterou udržela až do konce války. Stalingrad znamenal zásadní obrat v dosavadním průběhu války a měl obrovský mezinárodní ohlas.

 

- 12. ledna začala jižně od Ladožského jezera operace Rudé armády (Volchovský a Leningr. front), jejímž cílem bylo prolomení blokády Leningradu, k čemuž 18.I. po devíti stech dnů blokády konečně došlo.

 

- 14. ledna došlo k setkání Churchilla s Rooseveltem v Marocké Casablance, které mělo stanovit strategii vedoucí k porážce Německa a Itálie v Evropě. Britové prosazovali invazi přes Sicílii do Itálie, kdežto Američané upřednostňovali invazi do Francie přes kanál La Manche. Přes počáteční odpor Američané nakonec přijali britský plán.

 

- 23. ledna Britská 8. armáda bez boje obsadila Tripolis a pronikla k libyjsko-tuniské hranici. Rommel po vyklizení Tripolisu ustoupil na silně opevněnou Marethskou linii.

 

- 30. ledna britské bombardéry poprvé provedli denní nálet na Berlín.

 

- 2. února Rudá armáda (Voroněžský front) zahájila Charkovskou útočnou operaci. 8.2. byl osvobozen Kursk, 15.2. byl po tuhém boji s II. tank. sborem SS dobyt Charkov. Jižní front 14.2. osvobodil Rostov na Donu.

 

 

- 18. února zahájil velitel skup. armád „Don„ Erich von Manstein protiofenzívu proti Rudé armádě, která nepřetržitě útočila od Stalingradu a již se přibližovala se k řece Dněpr. Německým jednotkám se podařilo Rudou armádu zastavit a vrhnout o několik desítek kilometrů zpět.

8. března u vesnice Sokolovo prodělal svůj první bojový křest 1. čs.  samostatný polní prapor v SSSR. Českoslovenští vojáci zde statečně hájili předmostí na řece Mža proti  Mansteinovým jednotkám (4. tanková armáda) postupující na Charkov.

 

- 15. března německá armáda dobyla město Charkov a 18.3. Bělgorod.

 

- 21. března spojenecká vojska v severní Africe pod velením gen. Montgomeryho zahájila pečlivě naplánovaný útok proti marethské obrané linii v Tunisu. Boje probíhali až do 28. března a skončili ústupem sil Osy. (Rommel opustil severní Afriku krátce před spojeneckým útokem).

 

-  19. dubna vypuklo ve varšavském ghettu povstání jako reakce na jeho chystanou likvidaci. Židovští obránci ghetta kladli německým vojákům celý měsíc ozbrojený odpor než byli umlčeni.

 

- 12. května skončily veškeré boje v severní Africe. Německo-italská skupina armád „Afrika“ v Tunisu definitivně kapitulovala a 250 tis. vojáků včetně gen. Arnima  (velitele skup. arm.) bylo zajato. Celkově si africké „dobrodružství“ vyžádalo 620 tis. zabitých, zraněných nebo zajatých Němců a Italů. Spojenci ztratily 20 tis. Francouzů, 19 tis. Britů a 18 tis. Američanů.

 

- 22. května německý admirál Karl Dönitz definitivně stáhl své ponorky ze severního Atlantiku. Důvodem byly katastrofální ztráty (56 ponorek během měsíce dubna), které byly způsobeny efektivní obranou konvojů (radar, dešifrování radiových zpráv, vzdušné krytí a velký počet doprovod. plavidel).

 

- 10. června byla spojenci zahájena velká letecká ofenzíva (operace „Poinblank“). Americké letectvo se soustřeďovalo na denní přesné bombardování, jejíž cílem bylo zničení německého leteckého průmyslu a letectva vůbec. Britové podnikali masivní noční plošné kobercové nálety na velká města a hospodářská centra Německa. Tato letecká ofenzíva trvala až do vylodění spojenců v Normandii v roce 1944.

 

- 5. července po dlouhé přípravě zaútočily německé armády na silně opevněné pozice Rudé armády v kurském výběžku z prostoru Orel a Bělgorod  (operace „Zitadele“ známá jako bitva u Kurska). Cílem operace bylo obklíčení a následné zničení velkého uskupení vojsk Rudé armády soustředěného v prostoru kolem ukrajinského města Kursk, čímž by Německo opět získalo ztracenou iniciativu na východní frontě. Operaci zahájila skupina armád Střed pod velením pol. marš. G. V. Klugeho útokem 9. armády (gen. Model) na severní část kurského výběžku bráněného vojsky Středního frontu (gen. Rokossovskij). Na jižní straně útočila Hothova 4. tanková armáda a armádní skupina „Kempf“ (součást skup. armád Jih pod velením pol. marš. Mainsteina) proti vojskům Voroněžského (gen. Vatutin) a Stepního frontu – oba vstřícné útoky směřovaly jako čelisti obrovských kleští na město Kursk. Na obou stranách bylo soustředěno veliké množství obrněné techniky a letectva, německá armáda zde poprvé nasadila ve větším měřítku tanky Panther, Tiger a samohybná děla Ferdinand. 9. armádě se na severu podařilo postoupit pouze o 9 km přičemž ztratila 250 tis. vojáků. Na jihu se 4. tankové armádě a bojové skupině „Kempf“ podařilo hluboko vlomit do sovětské obrany a zahájit postup na Prochorovku a Obojan.

 

- 10. července se angloamerické invazní síly vylodily u jihovýchodních břehů Sicílie (operace „Husky“).  Ostrov bránila ital. 6. armáda a něm. tank. divize „Hermann Göring“ a něm. 15. divize. Jednotky americké 8. armády (gen. Patton) postupovaly středem ostrova a podél pobřeží na Palermo. Jednotky britské 8. armády (gen. Montgomery) postupovaly po východní straně ostrova směrem na Messinu. Italští vojáci kladli sporadický odpor, zato jednotky německé tankové divize „H.G“ kladly zuřivý odpor britskému postupu kolem města Catania. Boje trvaly celý měsíc a skončily porážkou a následnou evakuací vojsk „Osy“.

 

-12. července  přešla Rudá armáda do mohutného protiútoku proti oběma německým uskupením. V největší tankové bitvě II. světové války u Prochorovky byl 5. gardovou tankovou armádou (gen. Rotmistrov) definitivně zastaven útok z jižního směru. Dne 5. srpna byl osvobozen Orel a Bělgorod. V Moskvě byly poprvé od začátku války na oslavu vítězství vypáleny dělostřelecké salvy

Bitva u Kurska byla posledním německým pokusem zvrátit  situaci na východní frontě, při kterém německá armáda na východě utržila daleko větší materiální a psychologický úder než u Stalingradu.

 

- 7. srpna Rudá armáda zahájila smolenskou útočnou operaci proti něm. 4. armádě. Začalo osvobozování Běloruska.

 

- 22. září  sov. 13. armáda za pomoci partyzánů násilně překročila mohutný tok Dněpru. Na jiném úseku se tanky gen. Rybalka (3.gard. tank. arm.) po překročení Dněpru zmocnily předmostí u Ržiščeva a Velkého Bukrinu.

38. armáda překročila Dněpr v prostoru předměstí Kyjeva. Rychlým obsazení několika předmostí na západním břehu Dněpru bylo znemožněno německé armádě vytvořit silnou čáru obrany a zároveň vznikly vhodné podmínky pro následné osvobození Kyjeva a další operace na západní Ukrajině.

 

-3. září se britsko kanadské jednotky 8. armády přeplavily přes Mesinskou úžiny a vylodily se v jižní Itálii (Kalábrie) mezi městy Reggio a Cotona (operace „Baytown“). Ten den podepsal gen. Castellano na Sicílii tajnou kapitulaci Itálie.

 

- 8. září Itálie oficiálně zveřejnila svou kapitulaci. Německo okamžitě přikročilo k okupaci země a odzbrojení italské armády, dále pak vojensky obsadilo jižní Francii a jihových. Evropu (operace „Achse“).

 

- 9. září se u Salerna vylodila amer. 5. armáda (operace „Avelanche“) a současně u Tarenta brit. 8. armáda. Pobřeží bránila něm. 16. tank. divize. V Římě se ustavil Výbor národního osvobození (CLN), který sdružoval 6 protifašistických opozičních stran - Mussolini byl zatčen.

 

-10.září obsadily Němci Řím. 12.9. byl speciálním komandem vedeným O.Skorzenym unesen z internace B. Mussolini. Spojenecký postup v jižní Itálii se po počátečních úspěších značně zpomalil a na podzim r. 1943 se prakticky na dlouhé měsíce zastavil. Velkou překážkou v postupu na Řím se stal klášterní komplex Monte Cassino.

 

- 2. října byla osvobozena celá smolenská oblast, jednotky Západ. a Kalinin. frontu pronikly k Vitebsku, Orše a Mogilevu. Brjanský front úspěšně zakončil „brjanskou operaci“ proti něm. 9. armádě.

 

- 19. října se v Moskvě uskutečnila konference ministrů zahraničních věcí SSSR, USA a Velké Británie. Schůzka měla na programu urychlení konce války a poválečné uspořádání Evropy.

 

- 3. listopadu vojska 1. ukr. frontu (gen. Vatutin) zahájila kyjevskou útočnou operaci. 6.11. byl Kyjev osvobozen. Město bylo bráněno něm 4. tank. armádou. Do bojů aktivně zasáhla i 1. čs. sam. brigáda v SSSR.

 

- 28.listopadu se sešli v Teheránu na vrcholné schůzce Roosevelt, Churchill a Stalin. Tématem konference bylo otevření druhé fronty v Evropě v květnu 1944, vojenská spolupráce a otázky poválečného Německa. Zamítnut byl britský plán otevřít frontu místo ve Francii na Balkáně.

 

- 24. prosince zahájila Rudá armáda velkou ofenzívu západně od Kyjeva. 30.12. osvobozen Žitomir.

Koncem roku 1943 ovládala německá vojska v SSSR pouze  území Běloruska, pobaltských republik, Karelofinské republiky a na jihu část Ukrajiny, Moldavska a Krym.

 

- 26. prosince byla potopena něm. bitevní loď Scharnhorst v Sev. led. oceánu při neúspěšném útoku na spojenecký konvoj „YW 558“.

 

 

 

 

 

E Karta se obrací 1942

 

Do nitra "Třetí" říše" 1944-1945F  
       
     
 

zpět